Když se před rokem ve stejné době veřejně diskutoval navrhovaný schodek státního rozpočtu, vedly se spory o to, jestli 20, 30 či 50 miliard korun schodku je hodně, nebo málo. Po roce máme „převrácený“ svět, který bojuje s následky koronavirové pandemie. A vládní rozpočet pracuje s dluhem půl bilionu korun. Číselně to vypadá hrozivě: 500 000 000 000.

Je to obrovská suma, která – troufám si tvrdit – je i za horizontem toho, s čím běžně nakládají státní hospodáři. Jen pro představu uveďme, že schodek státního dluhu byl v novodobé historii České republiky největší po vypuknutí hospodářské krize před více než deseti lety. V roce 2009 činil 192 400 000 000 korun.

Proč vláda zemi takto zadlužuje? Jedním důvodem je, že se snižují příjmy státu a země nevybírá na daních tolik, kolik původně plánovala. Pokud by stát chtěl v této situaci udržet příjmy, musel by zvýšit daně. V době celkového ekonomického poklesu by tím pravděpodobně podvázal očekávaný restart ekonomické aktivity. Lidé a firmy by měli k dispozici méně financí, což by vedlo k tomu, že by více šetřili, méně utráceli a investovali.

W, U, L nebo V?

Druhý důvod velkého zadlužení spočívá v tom, že se nesnižují výdaje státu. K veškerým formám sociální podpory a výplat, jako jsou například starobní důchody, nyní přibývají další výdaje. Týkaly se například podpory živnostníků, kteří museli ze dne na den zamknout své provozovny, rodičů, kteří šli na takzvané ošetřovné, protože po zavření škol neměl kdo hlídat jejich děti, nebo podniků, jež čerpají podporu, aby mohly zachovat pracovní místa.

Po zmiňované minulé hospodářské krizi převažuje mínění, že tehdy si ji Česká republika prodloužila přehnaným důrazem na úspory. V současnosti by se ekonomika mohla dostat do opakovaného, vleklého nebo trvalého stavu ekonomické recese, kterou v prvním případě charakterizuje vývoj ekonomiky podle písmene W, v druhém případě U a ve třetím L. Všichni si přejeme nastartování ekonomiky podle písmena V, tedy propad následovaný rychlým růstem. Vláda se proto chce krizí „proinvestovat“ a „prospotřebovat“.

Otázkou tedy není, zda je dobré podpořit ekonomiku, ale spíš zda jsou programy podpory účinné a zda budou stačit k tomu, aby byl vliv pandemie na ekonomiku minimální. Podívejme se na celou problematiku ve větším detailu.

Stát podporuje zaměstnanost, tak pomáhá i firmám

Nezaměstnanost zůstává zatím na velmi nízké úrovni. V průběhu minulé hospodářské krize byl podíl lidí bez práce přibližně dvojnásobný. Současné vládní programy jsou účinné, protože drtivá většina zaměstnanců o práci nepřišla. Samozřejmě, nezaměstnanost se bude zvyšovat. Výrazně propouštět se začne do šesti měsíců od skončení vládní podpory. Mírnější nárůst nezaměstnanosti lze čekat na podzim, ale výrazněji se bude propouštět především v prvním a druhém kvartálu příštího roku. Dlouhodobě nezaměstnaní nebo lidé, kteří pobírají nízkou mzdu za náročnou práci, se mnou nebudou jistě souhlasit, ale je třeba zdůraznit, že před krizí byla celková nezaměstnanost na velmi nízké úrovni. Jistý nárůst bychom tedy měli zvládnout bez výrazných společenských otřesů.

Česká republika je silně závislá na vývozu. Vnitřní spotřeba občanů a firem je důležitá, ale značná část blahobytu vzniká díky exportu. Faktem je, že světová a evropská poptávka po českém zboží výrazně klesla. Některé země, které od nás odebírají zboží, se nacházely v ekonomických obtížích už před vypuknutím koronavirové pandemie. Nelze proto očekávat, že poptávka po českém exportu bude stejná jako vloni. Samozřejmě pomáhá, pokud se státy snaží koordinovat svůj postup například v rámci Evropské unie. Podpora spotřeby a investic v jednom státě může pozitivně ovlivnit i ekonomický vývoj sousední země. Evropská podpora pak může znamenat příznivý efekt pro všechny státy. 

Na druhou stranu je třeba připustit, že mnoho exportních odvětví musí počítat s poklesem. Příkladem budiž český automobilový průmysl, který letos vykáže zřejmě pětinový propad výroby automobilů. To je přibližně 300 000 nevyrobených a neprodaných vozů. Nižší příjmy z exportu povedou k redukci tržeb a zisku firem, které budou více hledat úspory, a to i úspory v oblasti odměn pro zaměstnance. Lidé budou mít méně volných prostředků, tím se sníží spotřeba domácností, a to pocítí státní rozpočet v nižším výběru daní a sníženém HDP.

Nízké sazby ČNB podpoří úvěrování jen omezeně

Připomeňme ještě jeden aspekt současného vývoje, a to nízké úrokové sazby České národní banky. Komerční banky sice propagují snížení úroků hypoték nebo podnikových a spotřebitelských úvěrů, ve skutečnosti jsou však obezřetnější. Bojí se, aby nepůjčily například firmě, která za pár měsíců bude propouštět zaměstnance, zásadně snižovat objem výroby nebo rovnou zvažovat podání vlastního návrhu na insolvenci.

Pro následující měsíce bude důležité, aby Česko udrželo relativní ekonomickou stabilitu, aby se firmy ve velkém nedostávaly do druhotné platební neschopnosti a aby lidé nepřicházeli masivně o práci. A vládní podpora bude důležitým prvkem celého „příběhu“.

Ing. Martin Buršík, MBA

1. místostarosta a ekonom města Příbrami